Adventní zamyšlení

I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši. Lk 1,1-3

Na začátku evangelia stojí touha vyprávět příběh. Je to způsob, kterým si od prapočátku světa lidé předávají zkušenosti, tradice, moudrost a víru. Kdo jsme a čemu věříme, vyprávějí životní příběhy naše, našich předků a blízkých. Ne nějaké definice z učebnice, ale život. Věříme vypravování, ve kterém cítíme lidský dech, tepající srdce, naděje, starosti, bolesti, strach a lásku. A když se naplnila doba božího lidu a přišel ten, na kterého staletí čekali, čteme právě o lidských nadějích, obavách, dechu, kostech, mase, o všem, z čeho jsme postaveni i my.

Na začátku se narodí dítě. To je obvyklý začátek lidských příběhů, a to je začátek příběhu Syna člověka. Boha, který nezůstal na nebesích, ale přišel mezi nás a mezi námi umožňuje i novou realitu, království nebeské. Ty události je třeba důkladně procházet a opakovat stále znova, protože jsou událostmi nadějí i strachu každého člověka. Ten, který je také zažil, k nim nabízí klíč. Klíč neznamená snadné a jednoduché řešení. Někdy je naopak ukrytý v otázkách, které nás napadají, když Ježíšova cesta zpochybňuje naše vidění světa. Ale to může způsobit, že jsme schopni se zvednout a něco změnit. I tyto Vánoce uslyšíme, jak jeho cesta začala. Narodilo se dítě v Betlémě. A potom pokračovala, galilejskou krajinou, domovy nemocných a odstrčených, přes Golgotu a hrob, až k nedělnímu ránu. Můžeme se na té cestě poznat, najít, něco pochopit, a třeba si už nepřipadat na všechno sami…

Přeji Vám, abyste si do svého osobního životního příběhu tyto Vánoce zapsali jako dobré, pokojné a radostné. Ale abyste neměli obavy, když náhodou nebudou jako z vánočního katalogu. Každý náš život je jedinečný, máme svou cestu a svůj příběh a pro každý život se narodil Syn člověka.