Letošní sborové shromáždění FS Černošín a kazatelské stanice Lestkov se bude konat 3. března 2019 v 10h při bohoslužbách. Letošní shromáždění je nevolební.
Lk 18, 31-43
Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků. Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj, zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“ Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.
Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje. Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“ Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.
Přátelé,
tento rok moje pohledy na mnohé opravdu proměnil.
Proměnil se nejprve technický způsob organizace práce v našem sboru. V polovině roku se odstěhovala s. kurátorka Petričková. S tím přišlo zdravé přehodnocení úkolů. Jak upravit naši práci a v mnohém i pohled na fungování sboru?
Primárně se diskuse soustředila na bohoslužby. V cyklu laických čtených bohoslužeb o nedělích, kdy sloužím v kazatelské stanici Lestkov, se uvolnilo jedno místo. Byl osloven br. Marván, zda by se ho ujal, a tak již několikrát opět Slovem sloužil. Příležitostně také ve stanici. Převážně ale služba zůstává na nové kurátorce Iloně Pospíšilové a na věrném duchu každé sborové akce Janě Marvánové. Za to děkuji, kéž vám Pán Bůh dá dobré zdraví, abyste mohly pokračovat.
Na práci s dětmi v Černošíně, zvláště ve skautu, se dále podílí s. Marvánová a připravila nám také vánoční hru. Dobře pokračují dětská biblická vyprávění příběhů v Lestkově, která vedu já. Ve druhém školním roce jsme započali Ježíšovský cyklus. Navazují potom schůzky konfirmandek. V čem z práce s dětmi pokračovat nebudeme, protože nemáme organizátorské zajištění, je benefiční Běh pro hospic. S hospicem jsme se odmluvili, že svými silami vypomůžeme při jeho tachovském pořádání pod vedením metodistického sboru. Zachováme - a o třetí, lestkovský, kostel - rozšíříme Noc kostelů. Věřím v Černošíně i Lestkově v dobrou spolupráci s Obcí.
Křesťanskou službu, zvláště gratulace a rozesílání blahopřání, zatím po s. Petričkové nikdo nepřevzal, i když kalendář s daty z kartotéky jsem zvládla vytvořit a občas se mi povede i blahopřát v ohláškách. Také kroniku jsem zásobila událostmi, i když k ní jistě nemám tak pečlivý přístup, jako Marcela.
Letošní třetí Krabice ve Stříbře i Černošíně byla velmi úspěšná, vybraný počet přesáhl 150 krabic a Dětský domov Planá nás za akci nominoval na „Cenu Ď“ v Plzeňském kraji, což je milý dozvuk. Děkuji, kdo jste dárky také přinesli. Pro budoucnost budu ráda za jakoukoli pomoc, protože časově je sběr i distribuce dost náročná.
Proměnila se hospodářská situace sboru. Pokles saláru za uplynulý rok je o 10 000,-, pokles sbírek o 15 000,-. Samozřejmě nejen díky stěhováním a úmrtím ve sboru, podíl na tom neseme všichni, není na nás příliš vidět, že bychom obětavost výrazněji zvyšovali, i když náklady se zvyšují stále. Opravdu nemůžeme? Připomínám, že doporučený salár (jarní i podzimní dohromady) je 3-5% vašeho ročního přijmu. Naše loňské hospodaření skončilo ve schodku 9000,-.
Letošní předpokládané náklady budou opět o 10 000,- vyšší. Celkově je tedy potřeba alespoň 20 000,- navíc, aby bylo hospodaření plusové. V počtu 31 salárníků je třeba 20 000,- navíc vybrat na saláru či na sbírkách.
Pro vaši orientaci v nákladech - vše, co se vybírá na nedělních sbírkách (cca 40 000,-) kryje náklady na energie modlitebny Černošín, Lestkova a Zhořce. Vše, co se vybere na salárech (jarním a podzimním, cca 60 000,-) je odváděno na můj plat. Vidíte, že nic navíc nezůstává, nikde se neutrácí, neinvestujeme do žádných dalších projektů, ani na údržbu domů, které jsou na Zhořci, ale ještě spíše v Lestkově, v žalostném stavu.
Odkud čerpáme na mimořádné aktivity? Firmy a dárci letos zajistili balíčky na besídku nebo odměny na Běh. Z obecních prostředků byl nakoupený kancelářský materiál. Ze seniorátních prostředků JJ jsme čerpali na zateplení vchodu do farářského bytu nebo z mikroprojektů na organizaci sborového dne a Běhu. Z celocírkevních prostředků na vyvrtání vody na Zhořci, kde nikdy voda netekla. Zhořec si také pobyty letních hostů sám vydělal na své nové dveře. To všechno jsou velmi malé investice, oproti tomu, co je doopravdy potřeba.
Staršovstvo sboru na podzim – symbolicky těsně předtím, než jsme vyjeli na oslavy 100 let ČCE do Pardubic - rozhodlo pozvednout hlas ve prospěch malých sborů na Západočeském konventu. Dostala jsem za úkol zpracovat návrh, aby se odvod do PF, tedy na plat faráře, již pro malé sbory nezvyšoval. Problematikou jsem se zabývala, probírala ji s mnohými, kteří do věci vidí a na rozhodováních se podílejí. Vznikl návrh, který západočeským konventem na celocírkevní synod prošel. Další jeho život neočekávám a zařazení do tisků synodu bude pravděpodobně jeho poslední vzdech. Úkolem návrhu je především na celocírkevní úrovni připomenout existenci živých společenství, kterým jejich budoucnost není lhostejná a dělají pro svou záchranu, co mohou. Připomenout, že ne každý sbor, který je na konci sil, je ale také mrtvý. Na místě není zlobit se „na vrchnost“, jak by bylo nejsnazší udělat. Objektivním problémem je hospodárnost systému církve, která bez státních příspěvků není schopna zajistit provoz všech stávajících sborů. Navíc centrální řízení ve velmi rozdílných geo-sociologických podmínkách nefunguje. Na druhou stranu mám naději, že když se nám na lokální úrovni podaří vytvořit funkční organismus, povšechná církev se k němu přizná a bez podpory nezůstaneme.
Mluvila jsem na začátku o proměně. V mém přemýšlení o církvi a sboru se stala. A bude dále dít. Do jisté míry čeká celou církev. Budu muset já i vy, daleko více přemýšlet nad tím, jak má zvěstování evangelia v našich podmínkách vypadat dále. Rok 2019 bude v jistém smyslu zlomový v hospodářské náročnosti. Splatíme poslední splátku za opravu fary, vyrovnáme se s vyšším odvodem do PF i úbytkem salárníků v loňském roce, budeme ochotni napnout síly? Na podzim se rozhodneme, zda do konce mého volebního období v roce 2021 budeme na příští dva roky žádat o solidární prostředky nebo podporované místo, máme ještě čas situaci řešit v mantinelech sboru, jak ho známe dnes. Nakonec ale budeme muset přemýšlet ještě nad jinou formou života sboru.
Cítím tíhu toho přemýšlení nejen za černošínský nebo stříbrský sbor, ale také jako nastupující farářská generace. Na nás je zjistit na modlitbách, jakými prostředky existenci evangelické zbožnosti podpořit mimo centra měst. Bylo pro mě vždy důležité, že i do okrajových regionů budou přicházet nové podněty, nápady, že práce bude poučená a kvalitní. Chci v pohraničí pracovat, uplatnit, pro co jsem se vzdělávala. To je mým primárním přáním. Vnímám kolem sebe ale i jiné možnosti, jak se v tomto světě uplatnit a budoucnosti se nebojím. Nakonec o mě nejde, jde o váš sbor a seniorát. Místo, se kterým vy jste spjati, které je vaše, které ve všech svých sídlech nějak dotváří okolí a kulturu.
Mluvíme s kazateli místní ekumeny, baptisty, metodisty, katolíky, husity potkáváme s členy jejich sborů, u nich, u nás, na různých společných akcích (nejvýrazněji tradičně na Záhoří v červnu, u Prokopoka v červenci, v Konstantinkách v nové modlitebně baptistů, v Tachově u metodistů cestou na výlet do Flossenburgu nebo s mládeží). Víte, že v tom nejsme sami. O přežití nějaké formy křesťanství v bývalých Sudetech se snažíme všichni, sdílíme dobrou praxi, posilujeme se v radosti z víry. Přenášíme ji snad nějak i na netečné okolí, které možná není až tak netečné, jak se na první pohled zdá, spoustu tiché podpory a sympatií často cítím tam, kam přicházím. Věříme, že Pán Bůh ve svých mnohých tvářích se mezi námi pohybuje, posiluje, inspiruje slovo i skutky.
Proměna se s námi se všemi děje neustále. Duch svatý ji působí, protože působí svým vanutím, svým hořením, svým vším pohybem, aktivitou. Od počátku věků mění Hospodin náš pohled na to, co nás obklopuje i na nás samotné. Tam, kde už je všechno rozhodnuto, je ještě možnost něčeho nového. Jak se proměnilo to, co kážu? Témata prochází církevním rokem, ale stále chci kázat především důvěru Hospodinovi, naději v budoucnost a lásku k Bohu i člověku. Jeden z německých hostí mi řekl anglicky: Nerozumím, co kážete, ale cítím, že to říkáte od srdce. Doufám, že vy i rozumíte, co kážu, a navíc ještě cítíte, že je to ze srdce a z lásky k vám, k našim sborům, k evangeliu. Nepříjemná témata, peníze, opravy, nikdo neříká proto, aby vám kazil neděli, aby vás zatěžoval něčím, s čím stejně nic nezmůžete. Jsme všichni dospělí, víme, že věci, před nimiž zavřeme oči, nezmizí. Farní sbor má svoji suverenitu, svoje hospodaření, svoje právní závazky. S tímto sborem jsou spojena jména všech vašich rodin, je to kolektivní zodpovědnost, kterou za jeho fungování máme. Modleme se, abychom se nechávali zbavovat slepoty tam, kde nevidíme věci jasně, ale také, abychom měli tak velkou víru, že uvidíme boží působení, které zbavuje strachu, mezi námi.
Mgr. J. Hamariová, farářka
Milé sestry a milí bratři
děkuji, za to, že tu mohu dneska stát, že mi staršovstvo vyslovilo tu důvěru, být kurátorkou tohoto sboru.
Je těžké přijít po někom, jako byla předešlá kurátorka Marcela Petričková, která pro náš sbor dělala opravdu maximum s elánem a láskou. Kurátorku tohoto sboru jsem od října loňského roku po odchodu Marcely do Plzně.
Schází se nás tu stále menší hrstka, některá místa zůstávají prázdná, ať již po někom, kdo odešel z našeho sboru a navštěvuje jiný sbor anebo odešel k Pánu. Ale i když je nás stále méně, tak v tom nejsme sami. Pán říká kde se dva neb tři sejdou, já jsem uprostřed nich.
Základem křesťanského společenství jsou společné bohoslužby . My se zde k slyšení slova scházíme každou neděli. V loňském roce jsme se sešli k pravidelným bohoslužbám v Černošíně 55 krát s průměrnou účastí 17 bratří a sester. V Lestkově sloužila sestra farářka 18 krát při průměrné účasti 8 sester.
V Lestkově se scházelo 6 dětí jedenkrát za měsíc a spolu se s. farářkou se zamýšleli nad Ježíšovými příběhy
Na biblických hodinách v Těchlovicích, která se koná každou středu kromě prázdnin, se scházíme v počtu od 5 do 10. V loňském roce jsme se zamýšleli nad evangelii.
Sbor má samozřejmě i jiné aktivity než jen nedělní shromáždění či biblické hodiny. Chtěla bych se tady v krátkosti o některých zmínit.
Na začátku ledna jsme se setkali na faře v Černošíně spolu s bratřími z babtistické církve z Konstantinových Lázní při shromáždění v aliančním týdnu modliteb. Shromáždění vedl bratr Tomáš Matouš Živný z evangelické církve abzburského vyznání z Plzně.
V květnu někteří z nás spolupracovali se skautským oddílem Ichthys Černošín na pořádání 2. ročníku benefičního Běhu pod Volfštejnem. Výtěžek ze startovného a dobrovolných darů putoval na dobrou věc a to na podporu hospicu sv. Jiří v Tachově.
Velkou slavností pro sbor byla jistě květnová konfirmace Noemi, kterou bylo završeno dvouleté vyučování a přípravy pod vedením farářky.
V červnu jsme vyrazili na sborový výlet tentokrát do koncentračního tábora v německém Flossenburgu. V tomto koncentračním táboře v blízkosti českých hranic bylo od roku 1938 do 1945 uvězněno 100 000 osob a z toho jich na 30 000 zahynulo. Byl to zajímavý a poučný výlet. Ccestou do Německa jsme se zúčastnili bohoslužeb u metodistů v Tachově, kde po shromáždění zbyl čas i na rozhovory a kávu.
V kazatelské stanici Lestkov v kostele svatého Prokopa se v létě konala ekumenická bohoslužba, kde spolu s naší paní farářkou sloužil farář Jaroslav Šašek z římskokatolické farnosti v Plané.
Na podzim, jako každoročně pořádá sbor sborový den, na který je pozván host, v loňském roce přijal pozvání bratr Tomáš Matějovský z Děčína a hudební skupina z Tachova LUPEMI.
A nemohu zapomenout na štědrý den, kdy nám posloužily děti s nacvičenou vánoční hrou.
Na závěr bych chtěla poděkovat vám všem kdo přikládáte ruku k dílu v tomto společenství. Je jedno jakým způsobem, někdo slouží, někdo napeče buchty, někdo pomůže s úklidem jiný podporuje modlitbou, všichni jste stejně důležití a máte v tomto společenství své místo. Hlavou církve je Kristus a my všichni jsme údy těla Kristova.
Bc. I. Pospíšilová, kurátorka