Sborový den 15. září 2019

1. září 2019

Andělu církve ve Filadelfii piš:

Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.“ Zj 3,7-8

Sborový den 15. září 2019
1. září 2019 - Sborový den 15. září 2019

Každý podzim se scházejí evangelíci z okolí ke Sborovému dni. Každý podzim zveme hosta, který slouží při bohoslužbách a odpolední besedě. Chystáme společný oběd a spoustu sladkostí. A poslední roky zakončuje odpoledne i koncert muzikantů z kraje. Přijíždějí také přátelé z jiných církví. Bývá ještě hezky i venku, a tak jdou někteří zážitky vstřebávat na Vlčí horu.

sborový den 19Spolu nemusíme být stále, ale když jsme, umíme si to užít, mluvit spolu, mlčet spolu, poslouchat a ladit se na stejnou notu. Víme o sobě navzájem i v mezičase. Víme o svých skutcích, akcích, plánech, po sítích, maily nebo telefonem, někde do sebe vrazíme v obchodě, s některými v kostele. Vlastně si uvědomuji, že tyhle vztahy jsou vzácnost, že se můžeme ve světě snadno ztratit. A tak je dobře, že je Sborový den a my se potkáme.

Anděl měl napsat sboru ve Filadelfii, že o nich Bůh ví. Že to leckdy může vypadat, že se taky Bůh a jeho lidi sobě navzájem ztratili, ale že dveře, které nám jednou otevřel, nikdy nebudou zavřené. Že u něj nemáme zavřené dveře. I to jsme si ráno při bohoslužbách a vysluhování Večeře Páně připomněli.

O ztrácení a nalézání byla taky odpolední beseda. Host Lukáš Král se zabývá rodokmeny a genealogií a popisoval nám dobrodružství, která se dají při takových bádáních zažít. Zvláště pro mnohé reemigranty je hledání zpřetrhaných rodinných vazeb důležité. Víte, že nejvíce informací získáte, když najdete nějaké rodinné protektorátní doklady? Tam opět zjistíte, že naši západní sousedi měli vždy vše in Ordnung.

Muzicírovat přijel soubor Jany Vokaté z Tachovského chrámového sboru. Neuvěřitelné hlasové polohy doprovázel klarinet i klávesy. Sálem zněl mohutný příval energie při zpěvech z francouzského kláštěra v Taizé, z nichž k některým jsme se uměli i připojit.

Naše moc je malá. Tak jako těch ve Filadelfii. Nevládneme, nerozhodujeme, nezapadáme. Jen se držíme toho, v co věříme a jméno Boží při tom nezapíráme. Dělá nám to radost, a tak můžeme dělat radost dál tomu, kdo o to stojí.

(uveřejněno ve Zpravodaji Města Černošín)