Historie sboru

Sbor ČCE v Černošíně byl založen na podzim roku 1945, tehdy prozatím pouze jako kazatelská stanice. Sbor tvořilo asi 50 polských reemigrantských rodin.

Z počátku se bohoslužby sboru odehrávaly místní škole, sloužili je bratři kazatelé ze sboru v Plzni západ, a to každou druhou neděli. Při dalších bohoslužbách se střídali presbyteři čtenými bohoslužbami. Již od vzniku sboru zde byly vedeny také nedělní školy pro děti.

Roku 1946 se sbor přemístil do nově upravené modlitebny. Jejího slavnostního otevření se účastnila asi tisícovka lidí a devět duchovních.  Stejného roku byla založena kazatelská stanice ve Zhořci. Sbor v této době tvořilo 987 členů.

Samostatný farní sbor v Černošíně byl ustanoven roku 1947. Do nového sboru patřil také sbor Stříbro, který se oddělil až roku 1956. Kazatelem byl zvolen bratr Koch, ten však o roku později sbor opustil a na jeho místo nastoupil bratr vikář Koláčný. V srpnu 1949 byla otevřena modlitebna černošínské kazatelské stanice v Lestkově.

                                            Lestkov 1949 

                         Výsledek obrázku pro černošín konfirmace

                                      Černošín konfirmace 1966

                                  Výsledek obrázku pro černošín konfirmace

 

Vzpomínky bratra Kocha:

„…. Pracuji pravidelně od listopadu minulého roku. Zpočátku tam bylo asi 200 -250 duší, dnes čítá tato stanice 300 -350 duší a stále ještě přibývají celé rodiny… pravidelná návštěva dospělých 150 – 170 dospělých bratří a sester k bohoslužbám a 50 dítek v nedělní škole… podal jsem jménem sboru plzeňského i kazatelské stanice v Černošíně žádost na místní národní výbor o přidělení budovy, která by se ke bohoslužebným účelům hodila a po všech stránkách vyhovovala. Byla nám přidělena jednoposchoďová vilka za městečkem. Budova byla vystavěna asi v roce 1932 a přináleží k ní velká zahrada… bohoslužebnou místnost získáme tím, že dvě větší místnosti spojíme odstraněním přepážkové zdi. Tak získáme místnost o rozměru10 x 5. Tato místnost by nám zatím stačila. Později bychom mohli vybudovat v zahradě chrám. Podnájemníku, který ve vilce bydlel od dnů převratových a který dal nějaké pokoje upravit, musela stanice vyplatit asi 5 000 Kč, které vybrali bratři mezi sebou. Dále mezi sebou sebrali též prkna na chrámové lavicev ceně Kčs 15 000, zakoupili si nové harmonium za 18 000 Kč, které si vypůjčili u mateřského sboru v Plzni – západ. Prosí o notový zpěvník. Mladí i starší bratři a sestry velmi rádi zpívají a proto založili si pěvecký kroužek, který má dvakrát týdně cvičení a pravidelně při bohoslužbách zpívá čtyřhlasou píseň… Zavedli mezi sebou přísnou kázeň v otázce svěcení neděle. … Ve středu večer se shromažďujeme k biblické hodině, která trvá pravidelně od 7 do 9:30 hod[1]

                             

Černošínský sbor byl rozsáhlý, s kazatelskými stanicemi, v drsném podnebí a všechny pojížďky musel bratr Koláčný konat na motocyklu. Proto roku 1951 opustil bratr farář ze zdravotních důvodů službu v Černošíně.

Na uprázdněný sbor nastoupil farář Zbyněk Laštovka.  Bratr Laštovka pracoval na sboru 14 let, roku 1965 odešel z černošínského sboru do sboru v Mariánských Lázních. Po něm se kazatelské pozice ujal bratr Ludvík Svoboda. Za působení bratra Svobody došlo ke stavebním úpravám na sborových budovách v Černošíně a na Zhořci. Ze sborového domu ve Zhořci bylo vybudováno seniorátní středisko pro rekreaci a schůzky mládeže. Bratr Svoboda ve sboru setrval 15 let. Poté odešel na sbor do Prusinovic. Do nástupu nového kazatele sbor administroval bratr Laštovka.

Nový kazatel do černošínského sboru nastoupil roku 1981, stal se jím vikář Jan Keller. Ten však ve sboru působil pouze do roku 1983, kdy byl zbaven státního souhlasu. Sbor byl následně administrovaný opět bratrem Laštovkou, a to až do roku 1985, kdy se kazatelské funkce sboru ujal bratr Jiří Marván.

Po pádu komunismu roku 1989, se otevřely sboru nové možnosti. Utvářely se nové vztahy mezi sborem a obcí. Od ledna 1990, se začalo vyučovat náboženství ve zdejší škole. Vyučování žáků se ujali manželé Marvánovi. Děti byly rozděleny do dvou tříd podle věku (5 – 9 let a 10 – 13 let). Vedle práce s dětmi sametová revoluce přinesla také oživení sborové práce i dvě skupinky mladších lidí, které se scházely ke zpěvu, biblickému vyučování a k modlitbám. Roku 1991  sbor mohl poprvé navázat přátelské vztahy s křesťany z německého Vohenstraußu.

                             

Roku 2010 proběhla rekonstrukce sborové budovy, která byla spolufinancována v rámci programu „Přeshraniční spolupráce Cíl 3 Česká republika – Svobodný stát Bavorsko“ a za podpory německého partnerského sboru ve Vohenstraußu. Prostory nově vybudovaného multifunkčního centra v budově ČCE byly slavnostně otevřeny  dne 26. června 2010.

Na podzim roku 2011 odchází br. farář Jiří Marván do důchodu, sbor je administrován, 1. září 2014 vznikla personální unie s FS Stříbro. Kazatelem pro oba sbory se stává bratr farář Luděk Korpa. Bohoslužby se konají v Černošíně, ve Stříbře, v Lestkově a v Trpístech.

                                

                             

 

                                               FARÁŘI VE SBORU:

 

                  1947 -        1948          Bohumír Koch

          1. 7. 1948 - 31. 1. 1951          Josef Koláčný

          1. 4. 1951 - 31. 1. 1965          Zbyněk Laštovka 

          1.10. 1965 - 30. 6. 1980          Ludvík Svoboda

          1. 9. 1981 - 31 .12. 1983         Jan Keller

                1985 - 31. 8.  2011         Jiří Marván

          1. 7. 2012 - 31. 8.  2014         Jiří Marván - část.úvazek

          1. 9. 2014 - 31. 8.  2016         Luděk Korpa

         1. 10. 2016 - dosud                Juliana Hamariová

       

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[1] ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Země otců: z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reEmigrace českých exulantů. Praha: Spolek exulantů, 1995, s. 336